Jdi na obsah Jdi na menu
 


Honda CB 600F Hornet

13. 3. 2007

Honda CB 600F Hornet

Na bednu, ve které jde motorka z výroby, mohou napsat 2 in 1. Obyčejná klasická motorka na běžné pojížďky i sportovní motocykl – to je Honda CB 600F Hornet.



Mám rád klasiku, motorky bez kapotáží, takové, na kterých se dá sedět vzpřímeně a nohy nejsou ani natažené dopředu, ani ohnuté v ostrém úhlu. K tomu samozřejmě lahodí kruhový světlomet i kruhové přístroje. To, co jsem právě napsal, je ale div ne popis veterána, prostě zpátečnictví. Jenže motocykloví výrobci se musí se zájemci o takový motocykl (a je jich dost!) chtě nechtě nějak vypořádat. Nemají to jednoduché – vyrobit motorku, která lahodí oku staromilce a přitom je nová. Motorku, která splňuje podstatná kritéria klasického motocyklu, přitom je nabita obrovským stádem koní, elektronikou, moderními technologiemi a … a vlastně je hned na první pohled vidět, že to je moderní motorka.

Když se taková motorka podaří, tak vesměs následuje model se štítkem a aerodynamickým klínem pod motorem. Je to logické – povedl se motor, maximálka je tak vysoká, že stěží udržíte hlavu na ramenou, štítek pomůže. Málokdy je to ale hezké. To tedy je náš obecný redakční MOTOXPRESSí názor. V rozporu s ním jsme se ale v případě Hondy Hornet 600F/2005 shodli, že jí štítek sluší. Je malý, decentní, trochu italského střihu a spolu se světlometem a přístroji tvoří kompaktní celek – není dodatečně přidaným prvkem, který by vystupoval z původních obrysů motocyklu a stal se tak neurvale dominantním. Velmi citlivě zapadá do celku. Zajímavý je i sám světlomet. Zvenčí je sice kruhový, ale má odraznou plochu dělenou na dva oddělené světelné zdroje nad sebou – zvlášť pro dálková a klopená světla.

Tahle motorka je vůbec moc zdařilým kompilátem mnoha odporujících si designových a konstrukčních prvků, jak byly vyjmenovány v úvodu. Je to naháč, tomu odpovídá, že posaz na ní je pohoda jako na klasiku, ale třeba sportovně se tvářící výfuk až nahoře u sedla by měl rušit. Neruší. Pro návrat ke klasice je tu i kruhový otáčkoměr, dokonce s chromovaným rámečkem! To moderní praktično se pak nachází hned vedle – sdružený digitální přístroj, kde kromě velkých číslic tachometru najdete vše ostatní, stejně jako na jakémkoli jiném moderním motocyklu.

Psát o jízdních vlastnostech motocyklu a pocitech vůbec nebudu. Tu chválu si dopodrobna rozpitvanou a technickými detaily zdůvodněnou můžete určitě přečíst v jakémkoli jiném časopise. Já k tomu můžu jen poznamenat, že nejsem žádný závodník, na supersportech moc nedovedu a je to dva roky, kdy jsem při testovacím dni na minulém modelu šestistovky Hornet zle prohnal některé kolegy novináře na okruhu. Přestože při té příležitosti to byla motorka s nejnižším výkonem (97 koní), tak to byla tehdy jediná motorka, na které jsem si i zapředjížděl, protože mi sedla do ruky jak ulitá, nebylo potřeba si na ni zvykat.

Letos na jaře jsem tedy vlastně jen osedlal starou známou, jen trochu agresivnějšího vzhledu, ale přitom milou a poslušnou. A o dva roky krásnější (u motorek velmi příjemná vlastnost). Ono se toho ostatně na ní moc nezměnilo, byla výtečná už dřív. Pokrok ale musí jít vpřed, a tak kromě menších změn, týkajících se palubní desky a protiskluzového potahu sedla, ucedili tentokrát v konstrukci Hondy na naháče obrácenou přední vidlici ze supersporta CBR.

Nemám pocit, že by měl minulý model sebemenší potíže se stabilitou, ale jak jsem řekl, pokrok musí jít vpřed a obrácená vidlice nejen vypadá, ale je objektivně tužší. Také to, že manažeři v Hondě ČR vybrali jako testovací motorku barevné provedení v oranžové metalíze jistě není náhodné. Zářivě bronzový povrch je velmi efektní právě na motocyklu, kde nejsou velké lakované plochy.